Jablonec nad Nisou, 22. srpna 2022 - Město se rozhodlo udělat z dosud lehce ztrátového systému odpadového hospodaření plně výdělečné podnikání. Hlavním cílem vyhlášky je vylepšit obchodní bilanci města i firmy Marius Pedersen. Podstatu problému v podobě snižování objemu odpadů a komplexní strategie zacházení s ním však nový systém neřeší.
Pro vysvětlení celé situace se vraťme na konec roku 2020. Město tehdy organizovalo výběrové řízení na dodavatele svozu odpadů. Bylo pod tlakem, jelikož nová čtyřletá smlouva musela začít platit od začátku roku 2021. Účastník výběrového řízení byl pouze jeden: SKS s.r.o. s majoritním podílem společnosti Marius Pedersen. Předložená nabídka byla o 8 milionů korun ročně dražší než dosavadní služba. Za navýšením stály rostoucí ceny za likvidaci odpadu na skládkách a ve spalovně nebo také např. zcela nelogicky, sedminásobně vyšší cena za výsyp některých nádob. Nicméně v časové tísni město muselo nevýhodnou nabídku akceptovat.
Jak se navýšení ceny projevilo v číslech?
Čistý zisk SKS za rok 2020 činil po zdanění cca 45 milionů korun, zisk za rok 2021, tedy první rok po zdražení, činil 65 milionů korun. Jak se zdražení projevilo v číslech pro město a jeho občany? Celkové náklady za odpadové hospodářství se městu za rok 2021 navýšily z 52 milionů na 63 milionů korun. Co s tím? Velký schodek za rok 2021 už nikdo zachránit nedokázal, ale pro roky následující se možnost nabízela: Využít novelu zákona o odpadech účinnou k roku 2022. Prostřednictvím nové vyhlášky a nastaveného ceníku město masivně navýšilo celkovou sumu poplatků z 32 na 53 milionů. Proč navýšení 21 milionů, když se náklady navýšily „pouze“ o 11 milionů? Protože se město rozhodlo udělat z dosud ztrátového systému odpadového hospodaření plně výdělečný „business“.
K dosažení cíle stačí k navýšenému příspěvku od občanů připočítat poplatek od Ekokomu a dividendy od SKS, viz graf. Prioritou města tedy bylo vydělat peníze a nevyhnutelně výrazně méně pozornosti pak věnovalo tomu hlavnímu: omezování produkce odpadu. Zvýšení poplatku za směsný odpad samosobě k většímu třídění nevede. Úskalí je však i v nastavených parametrech. Město nelogicky zavádí povinnou kubaturu černé nádoby 60 l/osoba/ měsíc, přičemž mnoho z nás dokázalo svou produkci směsného odpadu stlačit pod 30 l. Zde působí nově nastavený systém zcela destrukčně a trend zvyšování produkce směsného odpadu nezastaví, viz graf. Přitom cílem vyhlášky by mělo být především omezování a předcházení vzniku odpadů.
K tomu může pomoci správně nastavený systém zvaný „door to door” (nádoby na třídění u svého domu), dále pak výrazně lepší komunikace města s občany či majiteli nemovitostí a v neposlední řadě zavedení elektronizace systému neboli sběru dat a jejich vyhodnocení. Právě dobrá práce s daty umožní nejen opodstatněné nastavení parametrů vyhlášky, ale může mít i silně motivační charakter v přehledné komunikaci s obyvateli ve formě interaktivní mapy či aplikace řešící administrativu spojenou s odpady. Z pohledu energetické soběstačnosti dnešní doby je pak naprosto zásadní kapitolou zhodnocování vyprodukovaných odpadů. O bioplynce se dlouhá léta jen mluví. Zkušenosti z minulosti s nechvalně proslulou MVV a aktuální zkušenosti s Marius Pedersen navíc ukazují, že jakýkoliv energetický projekt by měl být v plné režii města. Do čeho se v dnešní době vyplatí investovat více než do energetických úspor?
